Jedno malé štěstí

S partnerem jsme se po letech společného života rozhodli, že bychom si chtěli pořídit jedno malé štěstí. Po více než roce snažení jsem se rozhodla poradit se svým gynekologem, protože se mi nedařilo otěhotnět. Doktor nechal vyšetřit partnerovo sperma a vyšetření ukázalo, že má partner málo spermií. Po nasazení vitamínů se ale počet spermií zlepšil, a tak jsme museli hledat problém v něčem jiném. Zákrok na pročištění, který mi provedli v nemocnici, ukázal, že jsem v pořádku.

Pan doktor mi proto doporučil navštívit GENNET a objednat se k paní doktorce Mokré. Můj první dojem z budovy GENNETu v Liberci i z celého personálu byl opravdu skvělý. Všichni byli ochotní a milí.

Hned na první návštěvě provedli odběry na genetiku, a následně jsem podstoupila IUI, které bylo, bohužel, bez výsledků. Poté jsem byla objednaná na hysteroskopii, ze které vyšlo najevo, že jediný problém, který mám, je zakloněná děloha. Po zahojení jsem prodělala další IUI, opět bez miminka. Rozhodli jsme se proto zajít dál, podali jsme žádost na pojišťovnu, a pokračovali dál v našem snažení. Byli jsme poučeni o veškerých nehrazených výkonech i o všem, co nás čeká.

Dostala jsem injekce, které jsem si musela aplikovat do bříška. Trochu mě to děsilo, ale partner mi s tím hodně pomohl. Věc se pohnula o kousek dál, odebrali mi vajíčka, a poté jsem absolvovala první KET 1 embrya, bohužel bez výsledků. O měsíc později jsem šla na další pokus, který se opět nepovedl. Další jsme si nechali dát až po 3 měsících, abych se trochu srovnala a uklidnila, protože to bylo velmi náročné, ale i tento pokus byl negativní.

Po dalších čtyřech měsících jsem se rozhodla pro vložení 2 embryí. Doktoři mě upozornili, že pokud se embrya uchytí, mohu mít dvojčátka, ale zkusit jsem to musela. Po 14 dnech jsem si udělala těhotenský test, na kterém byly dvě čárky. Ten den jsem šla ještě na krev, kde to potvrdili, byla jsem těhotná. Ten hlas v telefonu slyším ještě teď.

Na prvním ultrazvuku v GENNETu jsem dostala fotku své malé fazolky a nyní je to 16 dní, od chvíle, kdy jsem porodila svého zdravého a krásného chlapečka. Oba jsme zdraví a miláček krásně roste. Je to pan úžasňák.

Není to snadná cesta, ale stojí za to. Vím, že to radí každý, ale sama jsem zkusila vše vypustit, nemyslet na to, že se nedaří, být úplně v klidu, no, a zlatíčko je tady.  Vím, že to není snadné, ale jde to. To je to jediné, co mohu doporučit, být v klidu a nevzdávat to.

Děkuji celému týmu z GENNETu a jsem ráda, že jsem se na ně obrátila, udělala bych to znovu.

Mamka Aneta, taťka Milan a syn Maxík.