Vyšetření GJB2 genu (Connexin 26)
Vyšetření GJB2 genu při časné nesyndromové hluchotě, autosomálně recesívně dědičné (DFNB1)
Vrozená nebo časná hluchota má incidenci přibližně 1:1000 živě narozených a více než 60% je způsobena genetickými poruchami a 40% zevními vlivy, jak nedonošenost, infekce, atd.. V ČR lze předpokládat, že se ročně narodí 100 – 120 dětí s časnou a závažnou poruchou sluchu, z nich lze čekat, že 60-70 je neslyšících následkem genetické poruchy a pokud je porucha sluchu přítomná před rozvojem řeči hovoříme o prelinguální poruše sluchu, pokud se projeví až po rozvoji řeči jde o postlinguální poruchu.
Mutace GJB2 genu (z angl. gap junction beta 2) genu jsou zdaleka nejčastější příčinou geneticky podmíněné, dědičné poruchy sluchu. Jde o poruchu sluchu časnou, před rozvojem řeči a o dědičnost autosomálně recesivní, tedy mutace musí být v obou z páru genů, otcovském i mateřském, aby došlo k postižení u dítěte. Porucha sluchu se pak u tohoto typu dědičnosti může opakovat u sourozenců neslyšícího a to s 25 % rizikem. Mutace v GJB2 jsou prokazatelné u cca 40 % pacientů s předpokládanou genetickou, nesyndromovou a časnou poruchou sluchu. V ČR se tedy ročně narodí asi 25 – 30 dětí neslyšících následkem mutací v GJB2 genu. Porucha sluchu způsobená mutacemi v GJB2 genu je tzv. nesyndromová, tedy není spojena s žádnými dalšími vadami a tito neslyšící lidé jsou zpravidla jinak zcela zdraví.Naopak existují i poruchy sluchu tzv. syndromové, kde se kromě hluchoty vyskytuje i další postižení jako např. Usherův syndrom sdružuje vady sluchu a zraku, při Pendredově syndromu je kromě sluchu postižena i štítná žláza. Sticklerův syndrom je zase charakterizován kromě smyslových vad i postižením kloubů. Tyto syndromy jsou ale způsobeny poruchami jiných genů než je GJB2. Porucha sluchu způsobená mutacemi GJB2 genu je označována zkratkou z angličtiny DFNB1 (deafness non-syndromic B je pro autosomálně recesívní dědičnost a 1 je popřadí). Ztráta sluchu u postižených následkem mutací GJB2 genu je vždy percepční (senzorineurální) a prelinguální - časná - před rozvojem řeči.
V české populaci je zdaleka nejčastěji se vyskytující mutace 35delG (80 % patogenních alel), další častěji nacházené mutace jsou: W24X (ta je téměř vždy u Romů), 313del14, 120delE, L90P, a mutace v nekódující části genu zvaná IVS1+1 G na A. Jiné mutace jsou spíše vzácné a někdy se může stát, že je nalezena i mutace, která dosud nebyla popsána a je proto velmi složité a někdy i nemožné rozhodnout, zda jde o mutaci patogenní, podílející se na rozvoji hluchoty nebo jen o neškodnou variantu, bez vlivu na poruchu sluchu, které se říká polymorfismus – i takové nálezy jsou možné. Existuje naštěstí databáse mutací GJB2 genu a dalších genů, kde jsou uvedeny známé – již zachycené mutace a jsou uvedeny zkušenosti důkazy o jejich patogenním vlivu nebo o jejich neškodnosti (http://davinci.crg.es/deafness) (http://webhost.ua.ac.be/hhh). Nejčastější mutace 35delG je dosti rozšířena v populaci a přenáší ji v jedné kopii každý přibližně třicátý zdravý obyvatel v ČR.
DNA vyšetření GJB2 genu by měl vždy indikovat klinický genetik a vyšetření by měla vždy předcházet genetická konzultace u klinického genetika, nejlépe se zkušenostmi s v oblasti genetických poruch sluchu. V Gennetu je specializovaná ambulance pro pacienty s poruchami sluchu, kterou vede MUDr. D. Rašková, která má s touto problematikou dlouholeté zkušenosti.
U koho je tedy smysluplné vyšetřit GJB2 gen? Je to zejména u osob (dětí nebo i dospělých) s poruchou sluchu, která vznikla časně, tedy před rozvojem řeči, je sensorineurální, ne převodní a není pro ni jiné vysvětlení, jako např. prodělaná meningitida nebo poranění nebo vrozené vady (poruchy sluchu vzniklé v dospělosti nebo již po 5. roce věku nejsou způsobeny poruchu GJB2 genu). DNA vyšetření GJB2 genu může u těchto osob objasnit jejich poruchu sluchu. Negativní výsledek bez nálezu mutací v GJB2 genu nevylučuje jiné formy geneticky podmíněné hluchoty, ale diagnostické možnosti a šance na objasnění hluchoty po vyloučení mutací v GJB2 genu je už pak nesrovnatelně nižší (jen cca 2-5 %). Dalšími kandidáty k vyšetření mohou být např. příbuzní neslyšících pacientů, u kterých byly prokázány mutace v GJB2 genu nebo příbuzní neslyšících, kteří nebyli vyšetřeni. Po provedení DNA vyšetření, zvláště pokud je výsledek pozitivní, by měla vždy následovat i druhá genetická konzultace se sdělením a vysvětlením výsledků DNA vyšetření. V rámci prekoncepční konzultace je i možné vyšetření slyšícího jedince na možné nosičství nejčastější mutace v GJB2 genu (35delG). Někteří rodiče neslyšícího dítěte, u kterého byly prokázány mutace v GJB2 genu jako příčina jeho poruchy sluchu mají zájem využít metody genetické prevence opakování sluchové poruchy u dalších potomků. V zásadě je to možné buď pomocí prenatální diagnostiky vyšetřením DNA z plodové vody nebo v poslední době pomocí tzv. preimplantační diagnostiky, kdy se v rámci asistované reprodukce pro implantaci vyberou jen ty zárodky, které nemají genotyp spojený se sluchovou poruchou.
Další informace o genetice poruch sluchu je možné nalézt např. na www: http://audiology.unife.it/www.gendeaf.org/mainframe.html (dříve www.gendeaf.org)