Základní informace
Domluvte si schůzku
Neplodnost nebo-li nechtěná bezdětnost, je gradující problém, který se týká v současné době asi 15 – 20% partnerských dvojic hospodářsky vyspělých zemí Evropy a 5 – 8% párů na světě. Začínáme o ní hovořit po jednom roce pravidelného nechráněného pohlavního styku a tak, jako u každé jiné nemoci, i v tomto případě, by měl pár vyhledat odbornou lékařskou pomoc, podrobit se doporučeným vyšetřením odhalujícím příčinu a tím umožnění cílené léčby. Jak při vyšetřovacím, tak léčebném algoritmu je zásadou postupovat od jednoduchých metod k metodám složitějším a respektovat jejich indikační kriteria. Pro snazší orientaci v této problematice uvádíme příčiny, které mohou mít za následek sníženou plodnost až neplodnost ženy i muže, nebo opakované potrácení.
Příčiny ženské neplodnosti:
- Hormonální disbalance mající za následek poruchu zrání a uvolňování vajíček, špatnou kvalitu hlenu děložního hrdla bránící prostupnosti spermií či snížení kvality sliznice dutiny děložní a tím zhoršení podmínek pro uhnízdění
- Patologie transportu zárodečných buněk (uzávěry v důsledku zánětu či vrozené vývojové vady, endometriozy)
- Záněty a změny povrchových a žlázových buněk hrdla děložního tvorba protilátek proti vlastním i partnerovým zárodečným buňkám či trofoblastu
- Endometrioza ve všech stádiích
- Idiopatická čili nepoznaná příčina plodnosti
Příčiny neplodnosti muže zahrnují:
- Porucha tvorby spermií, snížená pohyblivost, porucha tvaru spermií
- Porucha transportu spermií
- Porucha sexuálních funkcí
- Kombinaci uvedených příčin
Kromě vyjmenovaných příčin neplodnosti je třeba zmínit faktory, které problém potencují. Mezi ně patří: věk, frekvence pohlavních styků, zevní prostředí, stres, stav výživy a geneticky daný reprodukční potenciál. K odhalení sterility nám pomohou vyšetření mající obecnou informační důležitost v medicíně a poté vyšetření zaměřená na její příčiny.
Základem správného diagnostického směru je podrobná anamnéza rodinná i osobní, palpační, cytologické a kolposkopické vyšetření gynekologem, ednorázové či opakované ultrazvukové vyšetření sledující dynamiku změn. Hormonální vyšetření vázané na dny menstruačního cyklu nám podá informaci o ovulaci nebo upřesní příčinu jejího chybění a míru podílu jiných žláz s vnitřní sekrecí (štítná žláza, pankreas…) O stavu a transportní funkci jednotlivých částí reprodukčního systému ženy se přesvědčíme nejlépe a komplexně endoskopickými metodami (hysteroskopie, laparoskopie s barevným testem průchodnosti). Laparoskopie je také jedinou diagnostickou metodou při verifikaci iniciálních stádií endometriozy. O přítomnosti protilátek proti zárodečným buňkám získáme informaci vyšetřením krve nebo hlenu hrdla děložního.
Vyšetření muže je stejně jako u ženy opřeno o údaje z anamnézy, klinického vyšetření,vyšetření ejakulátu a při nálezu patologie je doplněno vyšetření genetické, hormonální, kultivační nebo ultrazvukové se zaměřením na výskyt varikokely, event. vyšetření sexuologem, psychologem nebo jiným specialistou podle druhu zjištěného problému. V současné době se podle statistických údajů muž na reprodukčním problému páru podílí až 53%, což je při plánování vyšetření zavazující, jak ze strany vyšetřujícího, tak vyšetřovaného.
Mezi metodami rozšiřujícími informaci o diagnóze nelze opomenout první IVF cyklus, protože není jiné metody, která by nám ozřejmila vzájemné chování pohlavních buněk.
Před absolvováním kteréhokoliv z doporučených vyšetření je třeba si uvědomit, že jen tehdy bude mít pro zdravotníka potřebnou výpovědní hodnotu a následná ordinovaná léčba bude správná, pokud bude provedeno za podmínek lékařem nebo sestrou doporučených.
Nejsme-li při výběru léčebného postupu limitováni časovým faktorem v podobě věku ženy a muže a nejedná-li se o oboustrannou poruchu transportu vajíček (uzávěr vejcovodů) nebo těžkou patologii spermiogeneze, při kterých je léčba technikami asistované reprodukce metodou první volby, pak se snažíme postupovat od metod jednoduchých, méně pár zatěžujících k metodám náročnějším. V praxi to znamená, že při zjištěné anovulaci s nepravidelným menstruačním cyklem začneme úpravou cyklu, šetrnou indukcí ovulace antiestrogeny, malými dávkami gonadotropínů v kombinaci s časováním koncepčního optima, přes intrauterinní inseminaci až k technikám asistované reprodukce (IVF……) Volba postupu při dominanci mužského faktoru je dána závažností patologie a při lehkých formách poruchy lze postupovat od inseminace až po IVF, ICSI, TESE, MESA.
Z léčebných možností jsou to především techniky asistované reprodukce (ART), které zaznamenaly enormní rozvoj a úspěšnost léčby těmito metodami překročila úspěšnost přirozené reprodukce, která se pohybuje kolem 25%, jak uvádí statistiky.
Díky nim je reálné těhotenství u ženy bez vejcovodů a otcovství muže s azoospermií. Jen krátce si připomeňme jejich začátky. Důležitým okamžikem pro vznik těchto postupů byl meeting Royal Society of Medicine v roce 1968, kde Patrick Steptoe poprvé v Londýně demonstroval laparoskopické obrázky ovarií s folikuly. Na základě této prezentace mu embryolog Robert Edwards nabídl spolupráci, díky které se 25. července v r. 1978 , ve 23 hodin 57 minut, na severu Anglie v Oldhamu narodila Louise Brownová, jako první „dítě ze zkumavky“. Bourn Hall Clinic v Cambridge byla nejen u základů těchto metod, ale dosud stojí na špici dění v asistované reprodukci (AR). ART se rozšířily tak, že v současné době je v léčbě neplodnosti používá jen v Evropě 22 států. Z východního bloku byla Česká republika první zemí, kde byla tato metoda s úspěchem realizována a to jen o 4 roky později než v Anglii.
Techniky asistované reprodukce dnes představují již celou škálu diagnostických a terapeutických klinických i laboratorních metod, jejichž základem zůstává manipulace s pohlavními buňkami a in vitro fertilizace.
Indikace k léčbě ART:
- Oboustranný uzávěr vejcovodů
- Jednostranný uzávěr vejcovodu refrakterní k jinému způsobu léčby
- Poruchy ovulace
- Endometrioza
- Mužský faktor neplodnosti
- Imunologická příčina neplodnosti
- Idiopatická neplodnost
- Patologie vyžadující darování gamet
- 7.chromozomálně vázané onemocnění vyžadující preimplantační genetickou diagnostiku